Hubneme

Jídlo je v Číně pro Evropana trošičku oříšek, alespoň pokud nemluví čínsky. Kamarád Martin, který se učí už tři měsíce, umí již tři sta čínských znaků, ale stále se nedokáže řádně domluvit či podle znaků objednat v restauraci. Slova se tu skládají z několika slabičných slov a on se zatím učí ty jedno a dvojslabičné, bohužel slova o jídlu jsou tří až čtyř slabičné. Jak to tedy vypadá, když přijdeme do restaurace nebo přesněji řečeno předělané garáže na jídelnu? Většinou hledáme tu, kde mají jídelní lístky s obrázky, abychom mohli ukázat na to, co se fotografovi podařilo nejlépe vyfotografovat. Nicméně ani přesto nemáte vyhráno. Čínští Filištíni na to vyzráli v některých restaurogarážích tak, že na druhé straně jídelního lístku je malým písmenem občas napsáno, že obrázek se nemusí shodovat s jídlem, které bude servírováno. Představte si pak, že si objednáváte podle českého jídelního lístku svíčkovou a donesou Vám třeba řízek s bramborovou kaší. Kdyby to dopadlo, alespoň takto, tak si tady pískáme. Nedávno jsme řešili, kam si dojdeme na večeři. Opět jsme hledali nějaké to foto menu. Vešli jsme do místnosti, kde to velmi dobře vonělo a jídlo se objednávalo tak, že se došlo k pultu, kde měli v obrovských mísách různé maso a zeleninu. Říkali jsme si, že jsme našli tu nejoblíbenější a že to je opravdu super, dělané jako pro čínského analfabeta se zdravým ukazováčkem. Maso, které se nám líbilo, bylo pravděpodobně vepřové nebo hovězí, dostali jsme pěknou hrst, s druhým už byl trošku problém, nechtěli jsme žádný špek ani takové pohyblivé, tak jsme zariskovali. Jedno chutnalo jako sojové maso a to druhé vypadající jako malé párečky, byla, k mému překvapení, hnědá vajíčka, která já nejím, to jsme ovšem zjistili, až když jsme se pustili do jídla. Jako zeleninovou součást jsme zvolili tofu, brokolici a salát. Odešli jsme si sednout a čekali nedočkavě na to, až nám donesou naši mňaku. Za chvíli donesli švestkovou šťávu, která nám moc chutná, ale slivovice je slivovice. V okamžiku nesli velkou černou mísu plnou toho, co máme rádi. K našemu překvapení kuchař přidal k obsahu asi tunu červených pálivých papriček a další ingredience. Skoro se nám zalili oči slzami, jednak z obsahu a taky jednak z toho, jak to pálilo. Miška nemá ráda moc pálivé jídlo a já vajíčka. Upřímně i můj ret se po dojedení dostával do křečí a drobné brnění a chvění z toho, jak moc to pálilo. Až na tu obrovskou hrst vajíček a pálení jsme se docela najedli. Po odchodu jsme si koupili venku zmrzlinu, abychom to trošičku vylepšili a nepálila nás tolik pusa. Nicméně náš výběr nebyl opět stoprocentní, protože jedna ze zmrzlin byla kukuřičná. Velmi zvláštní chuť. Občas máme i světlejší dny.