Letní palác

Vstávali jsme kolem osmé. Dnešním plánem bylo navštívit Letní palác. Park, s krásným palácem, jež během léta obýval císař, který se nachází ve čtvrti Haidian, což je nedaleko místa, kde bydlíme. Sraz s kamarádkou jsme měli v půl desáté u východu metra Beigongmen. Chvíli před půl Simča psala, že bohužel nestíhá, trošku zaspala. No jo, těžký život na studentských kolejích. Vydali jsme se tedy do parku sami. Vstupné bylo opět rozděleno – buď 60 Y, a v tom případě je vše v ceně, nebo 30 Y, a v tom případě je v ceně pouze vstup do parku a například návštěvu uličky Suzhou nebo paláce si musíte zaplatit zvlášť. Zvolili jsme tu levnější variantu. Chrámů už jsme viděli několik a určitě jich ještě více uvidíme a uličku si připlatíme. Nakonec pro nás Aleš uhádal i studentskou slevu, i když to ani tady nebylo vůbec jednoduché. Náš vstup tedy byl 15 Y. Vešli jsme dovnitř. Park byl opravdu krásný a obrovský. Prošli jsme kolem prvního stánku, vstoupili na most a řekli si, že se musíme jít podívat i pod něj. Zaplatili jsme tedy zvláštní vstupné v hodnotě 10 Y a šli jsme si prohlédnout takové čínské Benátky. Loudali jsme se po nábřeží, nakukovali do různých obchůdků, dělali fotky a odmítali projížďky na loďkách. Po nějaké době jsme se opět vrátili na most a pokračovali dále v cestě. Prošli bránou na malé nádvoříčko, odkud se linuly zvláštní hlasité zvuky. Jakoby se mísily různé styly. Na levé straně jsme viděli houf lidí v čele s dirigentkou a kapelou, kteří sborově zpívali jakési ukřičené čínské písně, a když jsme se podívali na stranu pravou, uviděli jsme jednu reprobednu, ze které se linuly zvuky nejmodernější hudby, v jejímž rytmu se houpali nejen ženy, ale i muži. Takový náš aerobik, něco podobného, co jsme zažili už v Chengde. Chvíli jsme obě skupinky pozorovali a pak se vydali vzhůru k prvnímu chrámu. Škoda, že dnes je Peking zahalen do opravdu hustého smogu. Jinak by totiž z toho vrchu byl krásný výhled. Takhle jsme se aspoň trošičku zapotili při vyšlápnutí všech těch schodů, domysleli si, jak krásný výhled tu asi je a pokračovali dále. Scházeli jsme prudkým kopcem, až jsme dorazili na nábřeží obrovského jezera, kde se tlačilo spoustu lodiček plných především čínských turistů. Obecně je tu mnohem více čínských než zahraničních turistů. A když už tu nějaké zahraniční turisty vidíme, tak spíše celé rodinky. Jen tak někdo si sám do Číny nevyjíždí. Alespoň v něčem tvoříme výjimku. Procházeli jsme se tedy kolem jezera, prodírali se neuvěřitelnou masou lidí, dali si párek na špejly a brambůrky a vychutnávali si zeleň, které je v tomto parku opravdu mnoho. Párek je tu sladký, není nad polskou klobásu. Bohužel nám počasí dnes opravdu moc nepřálo, začalo kapat, pak pršet a nakonec lilo jako z konve. Takže jsme celí promáčení došli domů, kde jsme se převlékli a spěchali na univerzitu. Já, abych se podívala, co je nového ve světě, prostřednictvím internetu a Aleš utíkal na hodinu.