„Jděte tam až večer.“ Zněla rada od našich kamarádek. „Je to krásně osvětlené.“ Byla odpověď na naši otázku proč. K olympijskému stadionu, kterému se zde přezdívá olympijské hnízdo, jsme se vydali ve středu večer. Protože byl Aleš ve škole, potkali jsme se až před vchodem metra Olympic Sport Center. Hned, když se díváte na linie metra, pochopíte, že ta linie, která vede k olympijskému stadionu, byla postavena jen z jediného důvodu, a tím je samozřejmě jednodušší přístup ke stadionu. Ostatně, před deseti lety, prý byly v Pekingu jen tři linie metra, dnes jich je 9 a většina z nich vede až do okrajových částí města. Ale zpátky ke stadionu. Sešli jsme se tam kolem sedmé hodiny, kdy bylo ještě poměrně světlo. Všude bylo opět spoustu lidí, spoustu pouličních obchodníků, kteří chtěli prodat rozličné věci.
Například řadu draků, kteří byly za sebou zavěšeni na jednom provázku, medaile s nápisem Beijing 2008, nebo jiné suvenýry, které byly vyrobeny speciálně pro olympijské hry, které se tu v roce 2008 konaly. Nám přišlo přinejmenším zvláštní, že se pořád prodávají předměty, které jsou spjaty s dvou lety starou událostí. Když jsme vyšli z areálu, našli jsme nejspíš něco jako sklad, kde si lidé ony suvenýry kupovali ve větším množství a pak je u stadionu prodávali za mnohem vyšší ceny. Nevíme, jestli suvenýry zbyly z doby olympiády nebo se neustále vyrábí? Prodávají se určitě. Mnoho zahraničních turistů jsme nepotkali, z čehož vyplývá, že si je Číňané kupují sami. Abychom se dostali blíže ke stadionu, museli jsme opět projít vstupní bezpečnostní kontrolou, podobnou jako například na náměstí Tiananmen.
Tašky a batohy na pás, jestli nemáme bombu či zbraň. Stadion je opravdu velkolepý. Je postaven ve stylu ptačího hnízda. Jak už to tak v Číně bývá, je samozřejmě oplocen, abychom se nedostali příliš blízko. Když jsme se ptali, jestli můžeme vstoupit dovnitř, bylo nám sděleno (samozřejmě čínsky, tak se jen domníváme), že už je zavřeno. Hned naproti stadionu se nachází obrovský plavecký bazén, který byl samozřejmě také oplocen. Všude kolem je obrovské prostranství, krásná dlažba. Jen se mi zdá, že teď málo využívaná. Je tu spousta širokých silnic, které jsou ale zahrazené, ačkoliv semafory fungují neustále. Protože jsme už měli trošku hlad, chtěli jsme poblíž najít nějakou restauraci, říkali jsme si, že když sem chodí tolik lidí, nebude to zase až tak těžké. Ale bylo. V bezprostřední blízkosti jsme objevili jen Mc’Donalds, kam se nám moc nechtělo. A nechápali jsme, kde se stravovala ta spousta lidí během her. Nejspíš bývaly v těch dnes uzavřených prostorách i jiné restaurace. Přišlo nám opravdu líto, že tak velký prostor je dnes tak málo využíván službami, protože z celé Číny se sem sjíždějí autobusy, aby tu pýchu olympijských stadionů viděli. Posadili jsme se tedy na lavičku a čekali, až se setmí a uvidíme vše osvětlené. Jak se stmívalo, začaly se postupně rozsvěcet jak stadion, tak plavecký bazén, i sloup s olympijskými kruhy a vše působilo trošku magicky. Všude kolem nás proudili davy lidí a z beden hrál falešně nějaký koncert. Když jsme se dost vynadívali, vyrazili jsme se konečně někam najíst a pak na kutě. 
Žádné komentáře:
Okomentovat