Je tu jedna historka, o kterou bych se s vámi ráda podělila. Stalo se to první den, kdy jsme byli v Chengde. Chengde je docela moderní město, ale i přesto nás tu spoustu věcí dokázalo překvapit. Co nejvíce udivilo mě, bylo toto. Čekali jsme na Aleše před internetovou kavárnou. Otočila jsem se a co nevidím. Malý chlapeček sedí na chodníku na bobku, stažené kalhoty, za sebou trošku mokré noviny a … hovínko. Všude kolem chodí lidé, jezdí auta, jako by se nic nedělo. V tom se chlapeček zvedne a kráčí si to k ženě, sedící v křesle před svým obchodem a hrající si s telefonem. Patrně jeho maminka.
Chlapeček se přes ní ohne, čeká, až si maminka dopíše zprávu. Chvilku to trvalo, chlapeček už se trošku vzpouzí a tak ho maminka tak letmo utře toaletním papírem, který posléze odhodí asi tak metr od sebe před svůj vlastní obchod. Chlapeček si ještě předtím, než si natáhne opět kalhoty, prstíkem zkontroluje, jestli to maminka udělala dobře a odběhne si dál hrát se svými kamarády. Maminka po chvíli vstane z křesla, zmuchlá noviny s hovínkem a hodí je do nejbližšího koše… Lepší než toitoiky, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat