Tianjin

Tianjin – město, které se nachází asi 150 km východně od Pekingu, jsme si vybrali nejen kvůli tomu, že si vyzkoušíme zdejší rychlovlak, jedoucí až 350 km/h, ale taky proto, že není moc daleko. Tianjin stejně jako třeba Peking nebo Šanghaj nepatří do žádné provincie, ale tvoří samostatný administrativní celek, což mu dává alespoň trochu svobody. Je to vskutku velmi moderní město, kde se neustále něco staví, ale pojďme hezky od začátku. V 10.00 odjíždí rychlovlak z pekingského jižního nádraží, které se se svou rozlohou a moderností s hlavním pekingským nádražím nedá srovnat. Člověk si tam připadá spíše jako na letišti. Místo ošuntělých sedadel nebo vůbec žádných, jak jsme zvyklí z českých nádražních hal, tu na vás budou čekat křesílka se stolky jak na zámku. Kolem dokola samé restaurace, fastfoody a obchody s jídlem či novinami. Každý vlak se odbavuje na jiné bráně. Naše brána byla číslo 21. Nápisy jsou zde i v angličtině a dokonce se v angličtině hlásí čas a brána, odkud pojede váš vlak. V 09.45 otevřeli bránu pro náš vlak. Všichni se začali cpát, jak už to tu bývá zvykem, i když je to jedno, protože jízdenky jsou vždy s místenkou. Kdo místenku nemá, stojí. My jsme měli štěstí a seděli jsme v prvním vagonu. Při vstupu jsme zamávali našemu strojvedoucímu, vzali si vodu zdarma a sedli si na sedadlo. Přesně na čas jsme se rozjeli. K dispozici nám byli stewardky. Cena jízdenky do tohoto vlaku byla 58 Y, což je asi 175 Kč. Bohužel 150 kilometrová cesta trvala pouze 30 minut, tak jsme si vlak nestačili ani pořádně užít.Výstup nás vrátil opět do čínské reality – ne tak hezké a pohodlné nádraží, u jednoho okénka na lístky obrovská fronta, žádná klimatizace. Protože jsme hned druhý den chtěli přejet do městečka Shanhaiguan, vystáli jsme si frontu, oslovili mladou Číňanku, která naštěstí uměla anglicky a pomohla nám koupit si lístky na další den. Tentokrát do normálního vlaku bez klimatizace. Cena byla 24 Y a údajně měl jet asi 3 hodiny. S tím jsme vyšli ven a začal obvyklý maratón – najít ubytování. Podle průvodce byly všechny levnější hotely od nádraží dost vzdálené. Vzali jsme si taxi, ukázali jsme čínský název hostelu a rozjeli se. Ubytování se nám podařilo najít asi až na šestý pokus, ale bylo opravdu hezké. Troufám si říct, že lepší koupelnu jsme tady ještě neviděli. Odložili jsme si věci, trochu si odpočinuli, protože v Tianjinu bylo snad ještě nesnesitelněji než v Pekingu, a vydali se objevovat město. Do centra jsme se nechali odvézt taxíkem. Procházeli jsme se po ulicích, prodírali se Číňany, což nás velmi utahalo, a tak jsme se rozhodli pro nějaký lehký obídek. Tentokrát to byly nudle s jakousi omáčkou a koktejl. Nudle nic moc, koktejl byl velmi dobrý. Po obědě jsme navštívili místní kostel, přiblížili se tak více domovu, chvíli v něm poseděli. Byl velmi vyhřátý a lavice byly od sebe hodně vzdálené nato, jak jsou Číňané malí. Procházeli jsme se bulváry, kupovali nanuky, které tu mají dobré (pokud zrovna nevyberete kukuřicový nebo fazolový) a levné. Nakonec jsme dorazili do Ulice starověké kultury, která je moderní napodobeninou typické starověké moderní čínské uličky. Jsou tu krásné tradiční budovy, ve kterých mají své krámky zdejší obchodníci. Najdete tu spousty uměleckého zboží – suvenýry, kaligrafii, obrázky, čajové servisy, hliněné figurky i osobní pečetě. V podvečer jsme zavítali do jiné tradiční ulice, kde byla obrovská venkovní restaurace s mořskými plody. A nejen mořskými. Chodíte kolem pultu s živými tvory a ukazujete si na ty, které chcete ve svém jídle. Na výběr nejsou jen ryby a chobotnice, ale i hvězdice, obrovské ropuchy, šneci utíkající z krabice, krabi, ústřice, atd. S díky jsem odmítla Alešovo pozvání na žábu a hledala večeři jinde. A nakonec marně. Sice jsme našli restauraci, kde to vypadalo dobře, ale vzhledem k naší neznalosti jazyka a vynikajícímu umění fotografa (jak už jsme zmiňovali), jsme si zase objednali špatně… Fazolovo-sójová omáčka s nudlemi a okurkou opravdu není dobrá. Večer jsme zakončili v supermarketu, kde jsme si koupili brambůrky a jogurtové pití a přesunuli se to sníst na hotel. Usnuli jsme opět rychle. Vyčerpáni vedrem a ještě vedrem.