Na druhý den, co jsme byli v městečku Shanhaiguan, jsme měli naplánováno vidět moře a konečně také Velkou čínskou zeď. Protože se toto město nachází asi 3 kilometry od moře, všude ve městě najdete suvenýry s tím spojené a samozřejmě kruhy, plavky, potápěcí brýle a další věci. Když jsme ale dorazili k moři, nechápali jsme proč.
Taxíkem jsme se nechali odvést na místo, kde začíná Čínská zeď, možná vlastně i končí a proměňuje se už jen v širé moře. Nazývá se Hlava starého draka, protože to bylo hadovité zakončení Velké zdi na místě, kde začíná moře. To, co jsme si mohli prohlédnout, je už jen rekonstruovaná zeď z 80. let minulého století, protože ta původní zeď se dávno rozpadla. Abychom mohli na pláž vůbec vstoupit, museli jsme zaplatit vstup, který naštěstí platil i na zeď. Bez problému jsme uplatnili studentskou slevu a za 30 Y jsme mohli pokračovat dále.
Teď se na nás teprve navalily všechny ty obchůdky se vším, co je s mořem a koupáním spojené. Prošli jsme kolem nich, aniž bychom se zastavili a došli až na pláž. A konečně jsme poprvé uviděli Žluté moře, které bylo spíše hnědé. Pro představu bych ho přirovnala k našim ne příliš čistým rybníkům. A překvapivě se nikdo nekoupal. Kdo pak teda kupuje všechny ty plážové a koupací věci? Těžko říct. 
My jsme se kochali výhledem na moře, i když opět zamlženým, protože ani tentokrát nám slunce nevysvitlo, ačkoli teploměr ukazoval 33 stupňů. Bylo tu ovšem mnohem příjemněji než v Pekingu. Lehký svěží mořský větřík nám pobyt velmi zpříjemňoval. Prošli jsme se po pláži, nasbírali pár mušlí a pokračovali dál. Už jsme se nemohli dočkat, až přijde naše poprvé a my se projdeme po jednom ze sedmi divů světa.
Všude bylo samozřejmě spoustu turistů, především čínských. A protože už jsme nebyli daleko od ruských hranic, potkali jsme i dost turistů ruských. Blízkost Ruska byla znát i jinak. Všude byly nápisy jen čínsky a rusky, ačkoli ne vždycky byly správně – písmenko sem, písmenko tam. Prodrali jsme se až k nejvýchodnějšímu konci zdi, pěkně si ho pomačkali a stejnou velmi těsnou cestu jsme absolvovali zpátky.
V rámci vstupenky jsme si ještě prohlédli jakési nádvoří, bludiště, dobové kuchyně, stáje pro koně a další. Když jsme se dost nabažili, vydali jsme se na druhý bod našeho programu pro tento den. A tím byla část zdi u hory Jiaoshan, která se nachází asi 4 km od centra města. Využili jsme proto opět služeb místních taxikářů. Náš milý malý čínský taxikář nás odvezl před stánek, kde se údajně prodává vstup na zeď. 
Cena měla být 110 Y plus 3 Y za pojištění. To se nám zdálo opravdu hodně, tak jsme si řekli, že se podíváme až ke vstupu a uvidíme. Všichni Číňané, stojící poblíž, začali gestikulovat, že tam nemůžeme, aniž bychom si koupili tento super drahý lístek, ale my jsme se nedali. V půli cesty na nás pokřikovala ještě další paní a chtěla nám opět prodávat lístky. I tu jsme odmítli a nakonec došli až k opravdové prodejně lístků, kde jsme opět bez problémů uplatnili studentskou slevu a za 23 Y se vydali na zeď. Kam jsme měli jít za těch 113 Y vůbec netušíme.
Možná to bylo i s parkovným. Ale zpátky ke zdi. V tomto místě stoupá zeď do svého prvního příkrého kopce a je tu k vidění nejen opravená část, ale i část původní. Protože bylo opět horko a kopec byl neuvěřitelně strmý a hlavně proto, že zde byla lanovky, museli jsme ji vyzkoušet. Při čekání ve frontě jsme všimli, že všichni mají o trošku jiný lístek, což s největší pravděpodobností znamenalo, že nás na lanovku nepustí, protože jsme si ji nepřiplatili, ale Aleš je filuta. Podal slečně lístky druhou stranou, ona ho procvakla a my jsme mohli zadarmo jít.
Oni drbou nás, my drbeme je! Vyjeli jsme tedy lanovkou pod vrchol. Šli jsme dál asi ještě 15 minut do kopce, abychom se podívali na místní chrám a na výhled z druhé strany kopce. Jak už jsem říkala, opět nám počasí moc nepřálo, ale i tak to bylo skvělé. Poté jsme se začali pomalu blížit ke zdi. A konečně to přišlo. Alespoň pro mě. Až tady jsem si opravdu přišla jako na Čínské zdi. Nebylo tu tolik turistů, nebylo se třeba prodírat davy. Prostě jsme vyšli schody a byli jsme tam – na obrovské zdi, která je vidět i z vesmíru.
Udělali jsme si spoustu fotek, kochali se výhledem, zdolávali trochu nebezpečně vyhlížející žebříky na strážní věže a pak zase z nich, smáli ruským turistům, kteří by ocenili výtah, odpočívali, dívali se do dáli a scházeli opravdu strmé úseky.
Zkrátka jsme si sestup ze zdi vyloženě užívali. Po hodince a půl sestupu jsme se dostali opět za bránu. Nebyl zde žádný taxík, a tak se místní občan rozhodl vzít nás za 10 Y zpět do města.
Dali jsme si něco mezi obědem a večeří, což bylo mimochodem velmi dobré, šli se osprchovat, chvíli odpočinout a večer se opět projít do nočního města. 
Žádné komentáře:
Okomentovat