Příjezd Káji a Míši

Je 29. července velmi brzy ráno. Pro nás okolo půl šesté ráno. A už jedeme taxíkem směrem letiště. Dnes přijede Kája s Míšou a to neznamená nic jiného, než že se blíží naše společné cestování po Číně. Původně to tedy mělo být cestování Aleše a Káji se dvěma Míšenkami, ale nakonec se k nim ještě připojí Simča, Číňan-řidič a Číňan-překladatel.
Dojeli jsme na letiště a na tom obrovském letišti jsme se s nimi setkali hned u vchodu. Měli jsme štěstí a vybrali správné dveře. Oba vypadali velmi svěže, ale tak to bylo i s námi po našem příletu. Únava vždy přijde až později. Nasedli jsme tedy opět do taxíku, řidičovi ukázali vizitku našeho hostelu a vypravili se tam. Chvíli se zdrželi a hned vyrazili na obhlídku Pekingu. Jako první nás čekalo mauzoleum Maa na náměstí Tiananmen, vyhlídka na náměstí Tiananmen. Poté jsme se museli z menšího pokoje přestěhovat do většího, což znamenalo vrátit se na pokoj. Všechno jsme v pohodě zvládli. Jen na Míšu a Káju dopadla únava, tak jsme si trošku zdřímli. Po odpočinku následoval rychlý pozdní oběd a první zkušenost s hůlkami a nudlemi na společném talíři. Karel to trošku honil po talíři, ale Míša to zvládla bravurně. A pak hurá do Zakázaného města. Protože já už jsem tam byla, šel s nimi jen Aleš. Pokladny v Zakázaném městě zavírají v 16.00, oni přišli v 16.04. Ovšem díky chtivé Izraelce se jim podařilo do komplexu dostat i tak a dokonce i zadarmo. Všechno si prohlídli a společně jsme spěchali do čtvrti Wangfujing, kde na nás čekali štíři a další různá havěť. Aleš měl konečně někoho, kdo to s ním ochutná. Vyhráli štíři. Kája si dal dva a Aleš taky. My s Míšou jsme s díky odmítli. Prý to bylo dobré, ale ještě večer si vyndávali ze zoubky kousky toho roztomilého zvířátka. No a konečně nás čekal hřeb večera – představení čínské akrobacie. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že vystoupení všech skupin byla úžasná a občas i neuvěřitelná. To třeba, když na jednom kole může jet i 12 lidí, nebo když si muži mezi sebou nad hlavami na jednou přehazují několik žen, které ještě navíc přitom dělají různá salta. Toto je prostě nutné vidět, slovy to nelze popsat. Plni dojmů, jsme opustili divadlo, koupili něco málo ke snídani, dali si něco dobrého v Mekáči a šli na hotel. Chtěli jsme jít brzy spát, ale zas to nevyšlo, usínali jsme až kolem jedné hodiny v noci a Kája s Míšou měli na druhý den domluvený zájezd na Čínskou zeď.