Qufu (Čchifu) je na čínské poměry malé město s rekonstruovanou a zachovalou nižší zástavbou tradičních čínských domů. Místy se objeví nový dům, který připomíná západní styl a řekl bych, že genius loci místa, kde se před necelými dvouapůltisíci let narodil mudrc a učenec, který nebývale ovlivnil čínskou kulturu a způsob myšlení, zůstává tradičně čínský.
Pravdou je, že v obchůdkách lemující hlavní třídu, která je obehnána hradbami, jsou i západní značky jako je Nokia, Adidas či Kappa. Ubytování jsme našli poměrně rychle a bylo zároveň v centru, což byla obrovská výhoda. Cena nám přišla dobrá a ubytování vyšlo na jednoho asi na deset dolarů. Měli jsme třílůžkový pokoj a dva dvoulůžkové, na pokojích byla toaleta a koupelna, která ovšem uklízečku viděla naposledy ani nevíme kdy. Brr.
Nicméně cestujeme co nejlevněji, takže se s tím na skok musíme smířit. Po nutné sprše a převlečení do suchých nových věcí jsme vyrazili na obchůzku po městě a najít místo pro náš oběd. Měli jsme po náročném výstupu relativně hlad a to možná i proto, že jsme ke snídali snědli jen půl melounu. Právě jsem se rozhlédl kolem sebe. Popíši Vám co vidím.
Jedeme po nové části dálnice směrem na Zhengzhou, předjíždíme jeden nákladní vůz za druhým. Dnes je dálnice relativně volná. Lidé tu na cestování autem nejsou zvyklí, přijde jim to na místní poměry drahé a proto volí raději variantu cestu vlakem. V našem případě by to znamenalo velkou časovou ztrátu. Na řidiče chrlí studený vzduch z klimatizace a je opřen o dřevěnou kuš, pro svého syna. Jake na předním sedadle spí. 
Simona, která sedí teď vedle mě spí hlavou zabořenou do ruk. Karel si právě pěkně pochrupnul a jeho Míša spí taky. Moje Miška to vyhrála, protože sedí v zadu, kde je sice horko, ale protože teď sedím jinde, tak se může roztáhnout a pěkně spinkat. Místní čínští podvodníci nám původně ukázali auto, které bylo nové a s pořádnou klimačkou, když jsme měli ovšem odjíždět, tak bylo připraveno auto jiné s klimatizací horší.
Pochopitelně jsme žádali slevu, ale oni věděli, že už nemáme na výběr. Jsou to občas pěkné potvory. Zpět do Qufu. Prošli jsme několika uličkami a dorazili na místo, kde jsme se chtěli naobědvat. Místo opět připomínalo garáž a do kuchyně jsme se raději ani nedívali. Sedli jsme si kolem kulatého stolu a poprosili Jake, aby se nám pokusil přeložit menu, protože obrázkové neměli.
Něco se podařilo. Dostali jsme na stůl několik talířů s jídlem a už jsme točili stolem a ochutnávali z každého talíře. Po chvíli donesli zeleninu a rýži. V Číně se rýže podává tradičně až na konci jídla a většinou se nedojídá. Rýže je jídlo chudých. Nicméně nám Evropanům ryži nosí již během jídla. Po zaplacení útraty jsme se vrátili zpět do horkých uliček Qufu. Městečko je to malebné, za hradbami je to horší, ale na asijské poměry fajn. Nahlíželi jsme do různých obchůdků. Simča má štěstí s malou nohou a koupila si tři páry čínsky zdobených bot.
Největší povyražení pro nás ovšem byla procházka po smradlavém, ušmudlaném a špinavém tržišti, kde se prodávala zelenina a maso. Největší otázkou dne zůstalo nenaporcované maso zvířete, jehož podoba bez kůže se nejvíce blížila psu. Posuďte foto. Nevíme a dodnes se o tom živě bavíme. Simča, jejíž city ke zvířatům jsou z našich asi nejsilnější, si od té doby chce brát s sebou každého špinavého šmudlu a nebo mu dává jasné rozhřešení, či ho posílá daleko od tržiště.
V podvečer, kdy teplo mírně ustoupilo asi na třicet tři stupňů, jsme se vydali do Konfuciova sídla. Sídlo je ohromné a čítá několik budov. Nicméně vidět lze jen architekturu a nádvoří, představa plných výstavních místností jako na českých hradech a zámcích je zavádějící.
Odcházíme skoro poslední z ohromného sídla a brouzdáme uličkami, kde nás lákají různí prodavači, abychom si koupili nějaký suvenýr na památku. Odoláváme a rozhodneme se najít supermarket pro nákup potravin ke snídani. Nedaří se nám, jako by lidé v Qufu ani nejedli. Chodíme po městě a jsme již relativně daleko z centra. Narazili jsme na jiné tržiště, kde prodávají vše možné, jen jídlo ne. Nakonec se nám podařilo najít malý obchůdek, kde děláme nejnutnější nákup. Do hotelu jedeme rikšou za pět juanů. Jsme unavení a těšíme se na sprchu. Původně jsme chtěli udělat malou párty, nicméně jsme byli tak utahaní, že jsme usnuli tak rychle, že nebylo na párty čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat