Dnes je město jednou z hlavních turistických atrakcí v zemi. Hlavně díky nedaleké Terakotově armádě. Přítomnost islámské kultury je patrná v celém městě – najdete tu spousty mešit i tržišť, zastrčených v malých uličkách. Ačkoliv je toto město velmi těsně spojeno s historií, drží krok s moderním vývojem. Stejně jako v jiných velkých městech jsou zde k vidění obrovské mrakodrapy, moderní prosklené budovy. V centru, kde jsme se pohybovali my, bylo město velmi čisté.
První den, kdy jsme do Xianu přijeli, jsme neměli moc času si ho prohlédnout. Dorazili jsme opět ve večerních hodinách a p
Přidat obrázek
rvním úkolem bylo najít ubytování. To se podařilo až po osmé hodiny, pak jen rychlá večerní prohlídka (spíš jsme hledali něco k snědku) a na kutě. Druhý den ráno jsme měli ale jiný cíl než Xian, ten mohl počkat. Nás čekala Terakotová armáda.
Terakotová armáda
Odjezd byl naplánován na 7:30. A předtím mělo samozřejmě dojít k výměně dokladů a peněz. Vzhledem k tomu, že už našim Číňanům nikdo z nás nic nevěřil, jsme si celou výměnu natočili na kameru, abychom měli důkaz, že si od nás vzali 1000 yuanů a Alešův mezinárodní řidičák. Výměna byla rychlá a hned, jak měli naši kluci v ruce penízky, se zase začali usmívat. Tedy jen do té doby, než jim Aleš řekl, že k obědu dnes mají nudle ze sáčku. Vyrazili jsme směr Terakotová armáda, která je od města vzdálená asi 34 kilometrů. Samozřejmě jsme po městě trošku bloudili, protože naši průvodci nejsou moc schopni něco zjistit předem. Asi po hodince a kousek jsme konečně dorazili na místo. Byli jsme překvapeni, že takto známá památka není označená anglickým názvem. Najdete tu jen čínský ukazatel.
V celém komplexu pak už jsou i anglické názvy a popisky. Všichni jsme čekali obrovské vstupné, když jsme si třeba jen uvědomili, že do jeskyní Longmen nás vstup stál 120 yuanů. Ale opak byl pravdou. V pohodě jsme uplatnili studentské slevy, samozřejmě jsme opět využili naše rozdělení do dvou skupin a za 45 yuanů se vydali prozkoumat vojáky. Nejdříve jsme museli projít kolem takového nákupního centra, kde se dali koupit různé suvenýry spojené právě s Terakotovou armádou, až jsme konečně došli k první kontrole. A poprvé jsme měli trošku strach, při vstupu totiž chtěli ukázat studentský průkaz, který ale Míša neměla. Vše se nakonec podařilo, mně něco spadlo, u země jsem tedy podala Simče svůj průkaz, ta ho dala Míše, která vstoupila do objektu jiným turniketem. 
Popošli jsme pár metrů a čekala nás další kontrola, ale tam nám už jen lístek proštípli a mohli jsme pokračovat. Terakotová armáda je vedle Velké čínské zdi a Zakázaného města v Pekingu jedna z největších čínských historických památek. Tato 2000 let stará armáda je neskutečně dobře zachovalá památka. Je to vlastně věčně bdělá stráž starověkého císařského pohřebiště, kterou si nechal císař postavit ještě za svého života. A i přesto o tomto díle není zmínky v žádných historických spisech. Nebýt tedy nějakých rolníků, kteří si v roce 1974 chtěli vykopat studnu a přitom narazili na tento objev, nikdo by o této armádě, která čítá tisíce bojovníků v životní velikosti i s jejich koňmi a zbraněmi, neměl ani tušení. Do této doby byly odkryty tři podzemní komory, ale archeologické práce stále pokračují a budou určitě trvat ještě desetiletí. První podzemní komora byla odkryta v roce 1974 a měří asi 210 metrů od východu na západ a 60 metrů od severu na jih a je v hloubce od pěti do sedmi metrů. V ní jsou postaveny stěny směrem od východu na západ v třímetrových rozestupech, které tak vytvářejí jakési chodby, ve kterých pak byly na podlaze (která je dokonce pokrytá šedými cihlami) umístěny postavy válečníků. Jsou zde patrné i sloupy a trámy, které kdysi podpíraly střechu. Asi 6000 bojovníků je postaveno směrem k východu v pravoúhlé bojové formaci, mezi nimiž jsou lukostřelci, vojáci ozbrojení oštěpy, sekyrami a dalšími zbraněmi, které se skvěle dochovaly, ale bojovníkům byly odebrány a nevystavují se. Najdete tu i koně, které kdysi zajisté táhli dřevěné vozy, které se už dávno musely rozpadnout. Při tvorbě válečníka vždy nejdříve vytvořili tělo, ke kterému přidaly ruce a hlavu. Každý voják se tedy liší rysy a výrazem tváře.
Druhá místnost byla odkryta v roce 1976 a obsahovala asi 1000 soch, třetí pak pouze 68 bojovníků a jeden válečný vůz. Jak už jsem ale předeslala, archeologové se domnívají, že dosud objevení válečníci jsou jen součástí ještě větší armády. Když jsme si prohlédli tento zvláštní úkaz, vydali jsme se plni dojmů zpět k autu, kde na nás čekal nevrlý Jake i mistr Dža, asi se špatně najedli…Odpoledne jsme si zašli na pozdní oběd do korejské restaurace, kde jsme si dali výtečné nudle a dostali jsme trochu divný čaj, který chutnal jen Alešovi. A pak hurá do města. Centrum města je odděleno městskými hradbami, na které se za poplatek 40 yuanů můžete podívat. To jsme ale odmítli. Místo toho jsme si zašli k Zvonové věži, která se nachází přímo v centru města a je jedním z nejvýznamnějších bodů města. Ale ani tam jsme se nakonec nevypravili, vstupné bylo opět 40 yuanů a vzhledem k počasí by výhled zase nebyl nic moc.
Takže jsme se tak procházeli. Kluci obdivovali krásy Číňanek, holky ofrňovaly nosy nad ušmudlanými Číňany. Vzhledem k naší únavě jsme asi kolem půl šesté dorazili na pokoje, usnuli, aby nás Kája kolem půl osmé večer všechny vzbudil a šli jsme ještě na chvíli do města. Procházeli jsme velmi zvláštním, moc hezkým parkem, plným sportovního náčiní a plným Číňanů, kteří toto sportovní náčiní používali. Takový moc hezký sportovní park. Kdyby se toto zařídilo u nás, fittnes centra by zkrachovala. U nás by se ale takovýto park dal bohužel využívat jen v létě. Spát jsme šli opět až kolem půlnoci. A ráno se zase vstává, tentokrát odjíždíme už v sedm hodin a posledním bodem našeho cestování je posvátná taoistická hora Huashan.
Žádné komentáře:
Okomentovat