Asi tak po dvaceti minutách řidičovi zazvonil telefon, něco si povídal čínsky a za chvíli už jsme vyrazili. Jeli jsme docela dlouho, už jsme si říkaly, že kluci tak daleko dojít nemohli, když řidič zase telefonoval. Nějak se s naším průvodcem nemohl dohodnout na tom, kde vlastně čeká. A tak jsme asi dalších 15 minut hledali a hledali, až jsme je po čtvrtém hovoru konečně našli. Našli nám docela milý hotel.
Výhled sice nestál za nic, ale pokoje byly za cenu 200 Y pro šest lidí velmi luxusní. Odnesli jsme si všechny věci do pokoje, dali si sprchu a vyrazili i s řidičem a Jakem do restaurace na večeři. Objednali jsme rýži, nějaké maso a nějaké nudle a naši Číňané se nám při jejich konzumaci hůlkami dost nasmáli. Po večeři šel náš řidič opět spát a Jake si šel společně s námi prohlédnout noční město. Dengfeng je docela hezké městečko se spoustou menších uliček, kde najdete uprostřed jen stoly a kolem stánky s různými jídly. Zase jsme se jen podívali a pokračovali dále.
Koupili banány na snídani, prošli pár obchůdků, dali si zmrzlinu, trošku si zatančili na místním náměstí společně s Číňany. Na tomto náměstí se v druhé rohu nacházela velká televize, ve které zrovna dávali nějaký super film a Číňané se na něj s chutí dívali. Takové menší kino zadarmo. Cestou zpět do hotelu si kluci se Simčou koupili nějaké pivo a po návratu do hotelu jsme si konečně vychutnali vychlazené české templářské bílé víno Savignon a povídali si o všem možném. Kolem půlnoci jsme šli na kutě, další den jsme už v půl osmé ráno odjížděli směr Šaolinský chrám na úpatí hory Taishi Shanu.
Chrám Šaolin
Další den ráno jsme opět vyrazili o něco později, protože náš průvodce si asi myslí, že on je tu pánem a my budeme čekat na něj. U hlavního vchodu do Šaolinu jsme byli asi po 20 minutách jízdy. Pokusili jsme se koupit studentské vstupenky, ale bylo nám řečeno, že studentskou slevu zde mají jen studenti středních škol. Takže jsme do areálu vstoupili za 100 Y. Chrám Šaolin představuje místo, kde se zrodilo čínské bojové umění Kung-fu. I my jsme měli možnost něco z tohoto umění vidět. Hned při vstupu se nám naskytl pohled na neuvěřitelné množství cvičících Číňanů různého věku. Předváděli neuvěřitelné akrobatické kousky jak se zbraněmi, tak bez nich. Hned v 9:30 začínalo první vystoupení umění šaolinských mnichů, které jsme si nemohli nechat ujít. V sále jsme seděli už půl hodiny předem a dívali se, jak se účastníci představení rozcvičují a i to byl pro nás obrovský zážitek. Za dvacet yuanů se může kdokoli se třemi šaoliny v různých pozicích vyfotit.
Ačkoliv jsme byli přemlouváni, nevyfotili jsme se. Představení začalo a my jsme zase jen s otevřenou pusou zírali na kousky, které předváděli. Když pak obyčejnou jehlou nebo malým hřebíčkem jeden ze šaolinů prostřelil skleněnou desku a píchnul balonek, už jsme opravdu nevěděli, co si myslet. Asi kouzelníci.
Po představení jsme se vydali do chrámu, který se velmi podobal těm, které už jsme viděli. Další zajímavostí byl Les pagod, což je takové pohřebiště 246 pagod. Je zde ale i uchován popel významného mnicha a vidět zde můžete i několik kamenných desek, které sem dodaly zahraniční školy bojového umění. Protože bylo neuvěřitelné horko a slunce strašně pálilo, rozhodli jsme se, že se nebudeme vydávat na 15 kilometrovou cestu okolím, ale že vyjedeme místní lanovkou na horu Song Shan, která měří 1512 metrů a taoisté tuto horu považují za ústřední horu symbolizující zemi. Asi po dvaceti minutách jsme vyjeli na vrchol.
Dnes nám přálo štěstí a počasí bylo nádherné, takže už během cesty jsme si prohlíželi krásy okolí. Na vrcholu už na nás zase čekaly různé stánky a suvenýry, neuvěřitelně drahé pití a spousty schodů. Všechny jsme je vyšlápli, i když nožky už dost bolely a stálo to za to. Krásný pohled do všech stran. Kdo měl závratě se necítil moc dobře, ale i tak. Výhled byl prostě okouzlující.
Udělali jsme pár fotografií a pomalu se vraceli zpět k lanovce. Na zpáteční cestě jsme ještě koupili meče, abychom mohli po večerech trénovat bojové umění. V areálu jsme strávili asi šest hodin, krásně jsme se opálili nebo spíše spálili a těšili se na něco dobrého k jídlu. Jako tradičně jsme si dali kungpao a něco málo k tomu. Po pozdním obědě jsme vyrazili do dalšího města, kterým je Luoyang – výchozí místo pro návštěvu buddhistických jeskyní Longmen.
Žádné komentáře:
Okomentovat