V 6.55 ráno místního času zazvonil budík. Aleš měl první den školy a mě čekala „vstreča“ s mou australskou kamarádkou Hannah, kterou jsem před dvěma lety poznala v Moskvě, kde jsme obě studovaly na MGU. Ráno bylo opět horké, sluníčko svítilo, žádné mraky na obzoru. Sraz jsme měly v 10 hodin na náměstí Tiananmen u mauzolea Maa. Protože jsem tam nikdy nebyla, vyšla jsem o něco dříve. Koupila jsem si banán na snídani, vystála obrovskou frontu, protože z mně neznámých důvodů fungovaly jen dvě pokladny, a rozjela se směr náměstí Tiananmen. Cesta metrem mi trvala asi půl hodinky, vystoupila jsem na stanici Tian anmen west a zjistila jsem, že vlastně tak úplně u náměstí nejsem a musím ještě kousek popojít. Konečně se mi naskytl výhled na největší náměstí na světě. Při pohledu na všechny ty lidi, kteří se tam mačkali, jsem si v duchu říkala – jak my se jen s Hannah najdeme. Nakonec jsme přece jen museli použít telefony a domluvit se, že se sejdeme u Památníku lidových hrdinů, který se nachází severně od Maova mauzolea.
Tento obelisk měří 37,9 metrů a váží okolo 60 tun a je vyroben ze žuly a jsou na něm vyobrazeny vlastenecké a revoluční motivy. Konečně jsem v davu Číňanů a několika málo turistů uviděla slečnu ve fialovém tričku. Původně jsme chtěly vidět Maa v jeho mauzoleu, ale před tím bychom musely vystát asi tak čtyř hodinovou frontu, což se mně ani Hannah v 50 stupňovém vedru rozhodně nechtělo. Proto jsme se rozhodly, že se půjdeme raději podívat do Zakázaného města, které v duši Číňanů zaujímá důležité místo. Tento palácový areál je největší a nejzachovalejší komplex starobylých budov v Číně a svůj název získal proto, že sem prostí občané neměli po dobu 500 let přístup. Dnes pekingské úřady trvají na tom, aby bylo zakázané město nazýváno spíše „Palácovým muzeem“, a je i plně přístupné. Dříve byli občané za vstup bez pozvání okamžitě popraveni, dnes už vám stačí jen 60 Y a nemusíte se ničeho obávat. Pokoušela jsem se dostat studentskou slevu, ale tady se mi to nepodařilo. Odpověď byla, že nejsem čínským studentem. Čeho jsem si tady všimla, je to, že nic není jednotné. Někde po vás chtějí mezinárodní studentskou kartu, jinde zase chtějí jen tu čínskou. Někde jsou na semaforech odpočítavadla s čísly, jinde zase ubíhají čárky, v metru, pokud hledáte na jakou stranu nástupiště si stoupnout, jsou někde napsané hned další stanice, jinde zas až konečné. Vstoupily jsme tedy do palácového komplexu a procházeli různé místnosti, kde byly ukázky hudebních nástrojů, nástrojů k dennímu použití, sošky. Celkově je tento areál velmi obrovský, jeho rozloha je 720 000 m2 a stojí v něm 800 budov. 
Protože Hannah už v Pekingu byla před deseti lety, vyprávěla mi, že tam nikdy nezažila tolik lidí jako dnes. Spíše než že jsme se procházely, jsme se prodíraly v davech převážně čínských skupin s deštníky a snažily se nasát atmosféru tohoto komplexu. Po asi tříhodinové prohlídce s malými přestávkami, abychom aspoň na chvíli unikly paprskům žhavého sluníčka, jsme se vydaly směrem na Wangfujing. V tomto horkém počasí člověk ani nemá chuť k jídlu, a já speciálně na ty mastné pálivé čínské pokrmy vůbec ne. Takže jsme se s Hannah rozhodly dojít si jen na nějaké čerstvé ovoce. Nakonec jsme si na jednom tržišti právě na ulici Wangfujing daly čerstvý meloun. V této části města se vyskytují převážně bohatší Číňané a zahraniční turisté. A je to také místo, kde jsem poprvé viděla, jak se připravují štíři, mořští koníci, červi a další havěť a všichni si na tom pochutnávají… Protože jsme už obě byly po celém dni docela unavené, rozhodly jsme se jet domů. Hannah má před sebou zítra návštěvu kazachstánského velvyslanectví, protože 10. července odlétá do Aktau, města, které se nachází na západě Kazachstánu, a kde bude pracovat jako učitelka anglického jazyka. V Sydney, kde žije, není kazachstánské velvyslanectví, a protože umí mluvit čínsky, rozhodla se, že si vízum zařídí v Pekingu. Přiletěla už včera, vydala se na velvyslanectví, kde ovšem bylo zavřeno. 5. a 6. července se prý nepracuje, protože Kazachstánský prezident má narozeniny. Vyřízení víza trvá obvykle 5 dní, tak doufám, že pro Hannah ho vyřídí rychleji, aby stihla svůj let.
Žádné komentáře:
Okomentovat