V neděli 4. července jsme neměli v plánu nic moc zvláštního, protože se Aleš musel registrovat na univerzitě. Ráno jsme se tedy vzbudili do poněkud pošmourného dne (tzn. že nesvítilo sluníčko, ale horko bylo stejně k nevydržení), udělali, co bylo potřeba, posnídali čerstvý meloun a kolem desáté hodiny vyrazili směr Renmin University, která je od našeho bytu vzdálená asi půl hodinky metrem. Protože dnes přijela i kamarádka, která bude také absolvovat letní školu v Renmin University, byli jsme domluveni, že se s ní sejdeme na kolejích, kde si zařídila ubytování. Vystoupili jsme na stanici metra East Gate of Renmin University, šli asi 100 metrů rovně a dorazili k hlavní bráně, kde nás čekal obrovský rudý transparent s nápisem „Welcome to the international summer school“ a jinak vlastně nic moc, žádné ukazatele s názvem „registration“, jen pár šipek s čínskými názvy a názvy budov. Rozhodli jsme se, že najdeme kamarádku Simču, která už byla ubytovaná a věděla, kde registrace probíhá. Znali jsme číslo domu a pokoje, kdy měla bydlet. Na mapce kampusu ale byly dva domy se stejným číslem, čehož jsme si zprvu nevšimli. Našli jsme tedy první dům s číslem 17, který vypadal dost hrozivě a když jsme si k tomu domysleli cenu, kterou museli studenti za ubytování na kolejích zaplatit, začali jsme Simču trošičku litovat. No co, vydali jsme se dovnitř. Měla bydlet v pokoji 41… Takový tam ale nebyl. Poslední pokoj měl číslo 40. Po chvíli marného pátrání jsme se rozhodli, že najdeme registraci a pak se pokusíme najít i Simču. Vše jsme nakonec v pohodě našli díky mapce a instrukcím, které měl Aleš už
z Čech. Zvládli jsme registraci, která se konala ve velkém klimatizovaném sále a vydali se znovu hledat Simču. Po podrobném prozkoumání mapy jsme zjistili, že je tam ještě jedna budova s číslem 17, a to už byla konečně ta pravá. Vyjeli jsme do čtvrtého patra, zaklepali a otevřela nám sympatická slečna. Chvíli jsme popovídali a pak se vydali na obhlídku okolí. Protože už jsme měli trošku hlad, rozhodli jsme se najít nějakou typickou čínskou restauraci a dát si něco dobrého na zub. Nakonec jsme se usadili v takové malé místnůstce, kde na zdech visely obrázky jídel, které se zde podávali. Poté, co jsme si tak říkali, co by mohla být kočka a co ne, jsme se rozhodli pro nudle s jakýmsi masem a salátem. K mé smůle to bylo trošičku pálivé a dost mastné, takže Aleš měl spíš porci a půl … Po jídle jsme se rozhodli jít domů na chvíli odpočinout, protože v osm hodin večer jsme měli v plánu jít na setkání zahraničních studentů, kteří zde budou studovat.
Nakonec jsme ale setkání vynechali a šli se jen tak projít večerním Pekingem. Bolely mě nožky, měla jsem puchýř, byla jsem hladová a všude jen samá čínská jídla a já chtěla něco, co se aspoň trošku podobá evropskému.. Nakonec to byl hamburger a milk shake z Mc Donaldu. Přišli jsme domů unaveni, chvíli jsme si ještě četli, plánovali další den a pak jsme hezky usnuli v příjemných klimatizovaných 22 stupních…
Žádné komentáře:
Okomentovat